Dva zápasy s Valašským Meziříčím

Co tyto výsledky vypovídají, jednoznačně ukazují, že děti na sobě skvěle pracují a jejich pokrok je ohromný, vždyť první dva zápasy které se odehrály v říjnu loňského roku s tímto soupeřem dopadly v jeho prospěch s výsledkem ( 50 x 59 a 41 x 71 ). A to jsme tuto sobotu dvakrát sahali po vítězství, které bohužel díky menším zkušenostem a banálníma chybama uteklo opravdu o chlup. 

Víte, na těch zápasech mi běhá mráz po těle jak jsou děcka úžasný, jak se v mnoha okamžicích zachováme jako ostřílení mazáci. To že následují chyby to jsou přirozené aspekty tak obrovského pokroku. A co nejvíc smekám a jsem před nima v úklonu, je bojovnost se kterou většina do zápasu vstoupí, protože během zápasu proti nám nestál jen basketbalový soupeř s trenérem , který dle mého soudu svým tlakem na rozhodčího jeho výroky dost ovlivnil, ale nepřátelský postoj rodičů domácích hráčů, kteří seděli hned vedle naší střídačky a i dosti nesportovní chování soupeře na hřišti, který si svou flustraci vybíjel na našich dětech nadávkami.

Potažmo , že v prodloužení a v koncovkách čtvrtin zabetonoval šestku, což v rámci minižákovských pravidel nesmí a mělo by být trestáno v náš prospěch.
Ale dost breku, teď to co bylo skvělé. A to byla všechna děcka co se na palubovku za náš tým dostala. Opravdu jsme s kolegou Moravíkem nadšení z jejich hry, z plnění úkolů a následným projevem. Prostě paráda. Když nastoupí Týna s nádherným dynamickým projevem, dobrým vedením míče, skvělou obranou. Ellie, která ač ještě stále nováček se skvěle orientuje , bojuje pod koši a dobojované míče skvěle vrací do koše, nebo do hry. Oliver, který svou postavou a chutí zabojovat je kluk na svém místě a jeho hra je velikým přínosem, Kryštof , který s přehledem dokáže zakončovat a rozdělovat balony kam je potřeba (škoda, že nemá nové boty, ale to je už snad v řešení) Honza s Terezkou se stávají velkými osobnostmi , Jana a Nela a jejich maximální nasazení se skvělou koncovkou, Lukáš, který ač potlučen se opětovně vrátil do zápasu a ubránil rozdílového hráče, Pepa který naprosto překvapil super výkonem nejen nás , ale určitě i sebe, Matyáš , který svou nenápadnou hrou a maximálním nasazením byl naprosto super, Pavlínka i s menším tréninkovým deficitem nechala na hřišti duši, Verča hrála co bylo v jejích silách a bojovala s velikým nasazením.

Z mého pohledu jsme s tímto soupeřem prohráli proto, že vyhrávat ještě neumíme, to není klišé to je fakt, který se prostě musíme naučit. A já jsem pevně přesvědčený, že příště s Valmezem už neprohrajeme.

Prostě jsme na ně pyšní, ano pořád děláme spousty chyb, ano pořád je co vylepšovat na technice, ano bohužel kontrola driblinku nás omezuje v lepší rozehrávce, ale osobně si myslím, že za tak krátkou dobu se to co naše děcka zvládla ani zvládnout nedá.

Takže ačkoliv jsme bohužel tyto zápasy nevyhráli na hřišti, tak ve výsledku jsme vítězové a to doplňuje i hodnocení trenéra soupeře, který byl překvapen jaký náš tým udělal pokrok.

Vážení rodičové, máte skvělé ratolesti , děkujeme za ně a za Vaši podporu. Teď nás budou čekat soupeři, kteří jsou nad naše síly, ale moc bych si přál, abychom jim ukázali náš pokrok a basketbalový růst.

Všem Vám se Zdenkem děkujeme a budeme se těšit

S pozdravem 
Pepa Potoček a Zdenek Moravík